Aut Claudius Galenus medicus magnus eram, quod Marcum Aurelium sanabat.

Recte iudicas! Iam Nestor ante Troiam pugnans, cum medicus Machaon, Aesculapi filius, vulneratus esset, dixit: Festinate eum servare, nam vir iste pretii virorum decem est!.

Certe comites Gudleifri stulti non sunt, sed Asgeirr medicus est et comites sanat, itaque per gravis est.

Neque ceteri comites Gudleifri stulti sunt. Puto Asgeirrem magis docentem quam solum sapientem esse. Asgeirr certe doctissimus comitum est. Sed multi sociorum eius quoque scribere legereque sciunt et Arnwald et Waltheri supra linguis duis loquntur. Nunc tibi licet me interrogare.

Nejdřív písmo - v prvním vydání Wetemay je, tedy je tam převodní tabulka. Použito je pouze na nějakých ilustracích. Ale k přečtení Wetemay jsem ho samozřejmě umět musela :)
Teď detaily - každý svět má své zákonitosti, ať je znáte nebo ne. Pohybujete se v nich, působí na Vás, ovlivňují dění. Prostě JSOU. Pozoruji ten svět a jeho zákonitosti akceptuji. Nelámu si nad nimi hlavu. Vyplývají.

V souvislosti s článkem o měně a mírách mě napadla otázka, zda jste tyto detaily Élladu vymýšlela ještě před tím, než jste začala psát celý příběh nebo jestli jste je domýšlela až současně se psaním knih. Zdá se mi totiž nereálné mít takto detailně vymyšlený svět "předem". Na druhou stranu jsou tyto "drobnosti" důležité pro zachování nějakých pravidel ve vymyšleném světě - tedy, že kůň musí mít nějaký reálný peněžní poměr ke chlebu atd.
S tím mě ještě napadlo, jak jste přišla k élládskému písmu, když v knihách (pokud vím) se o něm nezmiňujete (nebo lépe řečeno v nich není používáno)?

Asgeirr, Arnwald et Randwulf maxime amo nam Asgeirr sapiens est et Arnwald Randwulfque iucundi sunt.

Excelenter, sodalis audax! Ergo scribe, quem comitum regis Gudleifri maxime amas et cur.

Ita, colloquium latinum pulchrum est.

Pulcherrime! An latine colloquia ista pergere velis? Quod delectabile sit...!