STRUČNÝ NÁSTIN JAZYKOVÉHO VÝVOJE ÉLLADŠTINY
Élladština je plně flexivní jazyk podobně jako čeština. V období Thoggasúgu se ještě v celé zemi hovořilo jednotnou praélladštinou, v mladší fázi staroélladštinou, z níž se po té, co élladské kmeny zaujaly svá stabilní sídla, vyčlenily čtyři hlavní větve, a to:
- středoélladská (sutriwaxština, ptyjština, cynibrenština, neumenština)
- jihoélladská (ásléganština přední ottwarština)
- severoélladská (lyugština, aurixština)
- východoélladská (sestronština, zadní ottwarština)
Mezi jednotlivými větvemi jsou obvykle jen mírné gramatické rozdíly a došlo u nich k rozdílnému hláskovému vývoji. Mezi skupinami jazyků v rámci těchto větví není větších odchylek, obvykle jde o kolísání některých hlásek nebo o odlišnou slovní zásobu. Největší rozdíly jsou mezi aurixštinou a ásléganštinou, ale i tak jsou si oba jazyky podobnější než například čeština a polština a jsou navzájem velmi dobře srozumitelné.
STŘEDOÉLLADSKÉ JAZYKY - sutriwaxština, ptyjština, cynibrenština, neumenština
Staroélladský triál zde již úplně zanikl, duál se užívá zhruba v těch případech jako v češtině (tj. u předmětů, které se obvykle vyskytují po dvou - oči, uši, nohy, ale patří sem např. důsledně i pár tažných zvířat). Mediální tvary zanikly a byly nahrazeny spojením aktiva, akuzativu a instrumentálu (medium I. "myji se" nahrazeno vazbou, kterou lze přeložit jako "myji mne mnou") nebo aktiva a dativu (medium II. "myji si" nahrazeno vazbou, kterou překládáme jako "myji mně, mi"). Ve střídání koncového e/i získává převahu i (Udi), ve střídání koncového o/u je častější o. Středoélladské jazyky se od sebe liší pouze lexikálně a měkčí či tvrdší výslovností některých konsonantů (velární L v cynibrenštině oproti palatálnímu v ptyjštině, měkké r - skoro jako naše ř - v ptyjštině a tvrdé r "vrčícího psa" v sutriwaxštině, typické aspirované k, podobné starořeckému ch, v neumenštině aj.).
JIHOÉLLADSKÉ JAZYKY - ásléganština, přední ottwarština
Staroélladský triál již zcela zanikl, duál je užíván v rozsahu jazyků středoélladských. Medium prodělalo tytéž změny jako ve středoélladských jazycích. Jihoélladské jazyky dávají přednost uzavřeným vokálům na konci slova, tj. u a i (Strongi). Lokativ I. (kam?) a lokativ II. (kde?) splývají v locativus obliquus s koncovkou lokativu II., význam se rozlišuje předložkou. Ve venkovské mluvě, zvláště v ásléganštině, je konjunktiv nahrazován větou vedlejší. Tento trend se šířil i do ostatních dialektů a již koncem Hrútadorasúgu zobecněl. Vyšší vrstvy si však konjunktivní vazby uchovaly a změna se nedotkla ani psaného projevu. I u jihoélladských jazyků platí, že hlavní rozdíl mezi nimi je v lexiku a výslovnosti. Ásléganština, jako ostatně všechny přímořské dialekty, užívá palatální l na rozdl od velárního v předootwarštině, a u diftongů, které se v élladských jazycích vyskytují velice ojediněle, má tendenci k monoftongizaci, kdy předvládá otevřenější vokál, který se dlouží (např. Aurix - Árix). U přední ottwarštiny k monoftongizaci nedochází.
SEVEROÉLLADSKÉ JAZYKY - aurixština, lyugština
I v severoélladských jazycích triál zanikl, v užívání duálu jsou však o něco důslednější než předchozí skupiny: objevuje se ještě i tam, kde se jedná o pár, tj. o samce a samici (vlk a vlčice, husa a houser...). V duálu se však již užívá pouze koncovek feminina pro všechny rody. Lyugština opět jakožto přímořský jazyk vyslovuje L palatálně. Pro aurixštinu je příznačná velmi uzavřená výslovnost všech vokálů, takže zejména e/i ve všech pozicích silně kolísá a přiklání se spíše k iotacismu.
VÝCHODOÉLLADSKÉ JAZYKY - sestronština, zadní ottwarština
Východoélladské jazyky nejlépe zachovávají staroélladské formy. Důsledně dodržují duál u všech jmen i slovesných tvarů a v některých případech i relikt staroélladského triálu, například v náboženských či magických formulacích. Důsledně také dodržují mediální tvary sloves. Objevuje se protetické e (případně e s těžkým přídechem, tedy he) a u venkovské mluvy kolísá o/u ve vnitřní slabice otevřené. Zadoottwarština užívá ještě všechny tři rodové koncovky duálu (tj. odlišuje maskulinum, feminimum a neutrum) a přiklání se spíše k užívání u ve vnitřních otevřených slabikách. Sestronština uživá pro všechny rody v duálu koncovky feminina a tam, kde zadoottwarština dává přednost u, klade častěji o.
Obecně se soudí, že konzervace některých gramatických tvarů ve východoélladských jazycích, zvláště pak triálu, je důsledkem hojnějšího výskytu osob s nadpřirozeným nadáním zejména v Zadní Ottwaře, což vedlo v této oblasti ke zvýšenému zájmu o studia magie i o učení vědem; jak náboženské, tak magické formule vyžadují doslovnost, a to napomohlo zachování tvarů, které v jiných dialektech vymizely.