CESTA NAPŘÍČ ÉLLADEM ZA 60 MINUT

reportáž Zuzany Tůmové

 

 

  

Ve čtvrtek 3.2.2011 se konala beseda se spisovatelkou Veronikou Válkovou v rámci PragoFFestu – festivalu fantasy.

Celý festival se odehrává v Praze v Modré škole na Hájích. Stojím ve vestibulu školy a pozoruji lidi kolem sebe. Kolem mě prochází lidé převlečeni do japonské módy, do středověkých šatů nebo třeba i v kroužkové zbroji s mečem u pasu. Je devět hodin večer a vše je připraveno k tomu, aby začala beseda. Přesunula jsem se tedy do nevelké třídy, kde měla diskuze probíhat.

„Dobrý den, dovolte, abych Vám představil spisovatelku Veroniku Válkovou...,“ uvedl besedu Jakub Zelenka, student VŠOP, který celou debatu moderoval. Debata se začala postupně rozvíjet. Dozvěděli jsme se například, proč autorka použila pseudonym Adam Andres, kdy a kde začala psát svou první knihu Wetemau, jaké jsou její záliby a mnohem více. Při diskuzi se autorka také přiznala k tomu, že ji fantasy literatura nikdy příliš neoslovila. „Četla jsem Hobita, ale to mi bylo asi deset let a později jsem četla i Pána prstenů, ale ničím mě neoslovil, ani mě neinspiroval pro psaní,“ prohlásila, ale dozvěděli jsme se o islandských ságách, kterými byly knihy z velké části inspirovány a také i o autorčině oblíbeném filmu Jak vycvičit draka. „Je některá z postav autobiografická?“ byl vznešen dotaz z publika. „Ne úplně, ale myslím, že některé postavy mají něco ze mě, jako je Sigelinda nebo Arambegil, ale nejvíce asi Haduwig, jejíž minulost je mi zatím velkou záhadou,“ odpověděla autorka.

Celá beseda probíhala velice klidně a panovala tu příjemná atmosféra. „Děkuji Vám za dnešní setkání,“ pomalu ukončil diskuzi Jakub Zelenka, protože čas plynul a 60 minut uběhlo tak rychle, že jsem se ani nestačila na vše zeptat. Poté si moderátor potřásl pravicí s autorkou a na závěr se společně s autorkou a diváky vyfotografoval a rozloučil se.

Doufám, že se s Veronikou Válkovou uvidíme i na příštím ročníku festivalu.

 

                                                                                                                

 text a foto: Zuzana Tůmová