Vzdorokronika mudrce z Adramontu
Obecně se soudí, že tato kronika vznikla těsně po anexi Přední a Zadní Ottwary jako reakce na Kroniku Ilkovu - nebo jako reakce na anexi samotnou. Kronika s největší pravděpodobností vznikla na témže místě, kde byla objevena, tedy v Adramontu, o čemž svědčí i dialekt autora, jehož neznáme jménem, a proto ho nazýváme "mudrcem z Adramontu". Beze vší pochyby šlo o muže kromobyčejně vzdělaného, jemuž nechyběl hlubší pohled na problematiku, a jeho dílo není prostou kronikou, byť je jako kronika označováno. Události zde nejsou řazeny pouze chronologicky za sebou tak, jak se postupně udály, ale mudrc z Adramontu se pokoušel nalézat jejich příčiny a důsledky a souvislosti mezi nimi. Podobně jako je Hérodotos z výše uvedených důvodů pokládán za prvního evropského historika, můžeme mudrce z Adramontu právem nazývat prvním historikem élladským. Mudrc z Adramontu byl bezpochyby mužem výjimečným. Pravděpodobně totiž pocházel z venkova, byl tedy nízkého, možná i nevolného původu, a přesto mu kdosi poskytl na tehdejší dobu vynikající vzdělání. Jeho nadání tedy muselo být tak ojedinělé, že si ho všiml někdo z vyšších vrstev. Důkazem o nízkém původu mudrce z Adramontu je pro venkovsko mluvu Zadní Ottwary typické střídání O/U ve vnitřní slabice uzavřené (Dargunil/Dargonil) a občasné užívání protetického E, mnohdy i s těžkým přídechem, u slov začínajících shlukem konsonantů, z nichž první je sykavka (Strongi/Estrongi, resp. Hestrongi).
Zdá se pravděpodobné, že mudrc z Adramontu měl přístup k ještě nepoškozeným Letopisům Ottwarským (i když je možné, že mezi četbou Letopisů a prací na jeho vlastním díle uběhla řada let), neboť se zmiňuje o událostech, které jsou z Letopisů prokazatelně odstraněny až po anexi Sutriwaxy, čímž nám umožňuje pochopit tehdejší složitou dobu bojů kmenových knížectví o hegemonii i z jiného pohledu, než který nám vnucuje stylisticky sice dokonalejší, nicméně výrazně tendenční Ilkova kronika.